Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hledám správný řízky...

7. 6. 2012

 HLEDÁM SPRÁVNÝ ŘÍZKY...


Je největší, a přeci se skrývá. Ne že by se nás bál... Je schovaný jako srdce za hrudí. Jako spravedlnost za rozžvaněným národem. Kdyby vystoupil z vlaku a stavil se u nás, zase bychom ho pravděpodobně nepoznali. A kdyby kázal v našich sborech a kostelích, tak by nás vyděsil svou přímočarostí a... náročností a přitom by sděloval, že jeho cesta je snadná a břímě lehké. Mluvil by v podobenstvích, protože bychom mu jinak nerozuměli. Zase by to byla církev, která by ho stíhala a nakonec nějakým způsobem zabila. I tenkrát jej zabili věřící lidé. A dnes? Proč by to mělo být jiné? A proč já nebo ty si myslíme, že jsme lepší věřící než lidé v jeho době, jakože my bychom ho určitě nezabili? Všichni srdnatě citujeme, že řekl: Já jsem Cesta, Pravda i Život... Ale možná ani nevíme, co to vlastně znamená. Jak můžeme věřit, že je CESTA, a nejít po ní? Jak můžeme věřit, že on je PRAVDA, a nevěřit, že Bůh nás uživí, když budeme nejprve hledat Boží věci? Jak můžeme tvrdit, že on je ŽIVOT, a zároveň chtít spoustu věcí mimo život? Jestli se ten chlap mýlil, tak je to fuk. Jestli ale nám sdělil jedinou cestu k opravdové radosti, tak co to pořád ještě hledáme mimo ni? Kde to vázne? Nemáme víry víc než to, co právě žijeme. To ostatní jsou sny a žvásty. Víra je přímo úměrná míře porozumění.

Poznal jsem jednu jistou věc v církvi, a sice, že kdo si zvykl vykládat první knihy Bible alegoricky (rozuměj obrazně), má tendenci vykládat pak celou Bibli obrazně, jakože tomu se vlastně správně musí rozumět, že to ten chlap nemyslel tak doslova, přeci si nebudeme sekat ruce, mít v nenávisti své blízké a opouštět svoji prosperitu a když se mluví o nastavování druhé tváře a lásce k nepřátelům všichni rádi citujeme, že i on se naštval, zpřevracel stoly a vypráskal pár lidí v kostele, protože máme zrovna vztek a nechápeme, jak bychom se mohli aspoň pokusit pochopit, že je možné se i radovat, když nám někdo činí protivenství pro jeho jméno.

Některé největší věci jsou ukryté, protože jsou velmi drahé a ne každý jim může porozumět. A já sám jsem hledající, který věří, že ty nejlepší věci se hledají na cestě. Tedy ne na gauči. "Kdo mne následuje, bude mít světlo života." Věřím, že je dobré hledat a loupat slupku po slupce a zkoušet evangelium napodobovat. Když se chceme naučit běhat, a jsme přitom děsně tlustí, tak si neřekneme, že se běhat nedá anebo že se musí jemně a opatrně, ale naštveme se na sebe a začneme třeba po milimetrech, ale je třeba vůbec začít ... a po čase se nám sám upraví dech, svaly i postava, až nakonec běháme velmi dlouhé trasy a nemůžeme tomu uvěřit. Dokonce nás varovali, že si odděláme klouby, a neoddělali ☺.

Bude to kostrbatý, ale uvedu pár nesourodých vět: Láska může mít mnoho podob a každý věří té své. Já věřím, že: "jen ten mne miluje, kdo moje slovo zachovává". Věřím v poslušnost více než na pocity. Ano, a věřím na lásku jako na to nejkrásnější, co na světě může být a že nejvyšší typ lásky je možné se učit jen od Boha Otce. Kdybych dal jen na pocity, sedím na zadku a sleduju filmy, piju kafe a diskutuju o nesmrtelnosti chrousta a o své bídě. Jednou z vět toho chlapíka, kterého Bůh poslal, je: "Jděte ke všem národům, získávejte mi učedníky... a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal." Tedy i to, aby i oni zase šli a získávali...

Církev je důležitá, tvoří obrovské zázemí pro nás pro všechny i pro pohany. Je to zdroj informací. Dělá obrovskou misijní a sociální práci v mnoha charitách a diakoniích. To myslím poctivě a pokorně. Ale je mnohdy velmi opatrná a choulostivá na svoji pravdu. Ctím každou církev a každou dobrou práci a snahu, byť všude jsou lenoši, tlusťoši i dobří borci, ale v mnoha ohledech nemůžeme zuniformovat způsob, jak lze chápat CESTU. Tiše naslouchám všem výkladům, co jich jen svět (vlastně církev) už zplodil(a), ale radami všech se nelze vždy řídit, vždyť někde se i spí nebo vás svými výklady teprve uspí anebo se přehnaně pracuje všemi silami na rozvoji samotné struktury církve.
Nezakládám novou organizaci s dotacemi a evropskými fondy. Hledám chlapíky, popřípadě i ženy, kteří by chtěli v této pohnuté době oboje: společně se modlit za náš národ a chodit pravidelně (byť i jen jednou za měsíc, ale lépe častěji) po ulicích českých měst a obcí a mluvit s lidmi o Bohu a o svých zkušenostech s Ním a s Biblí. Jenom je to všecko nějak spojeno s tím chlapíkem, co od Něho přišel, protože misie úzce souvisí s tím, co vlastně žijeme a čemu doopravdy věříme. Možná si málo uvědomujeme, že ten chlapík měl šílenou kuráž, protože jemu bylo jasné dopředu, že zemře. Ne proto, že to říkali proroci v Písmu, ale protože jasně věděl, že tento svět nesnese pravdu o hříchu, ani spravedlivého, ale že jej nutně tento svět znenávidí a zabije. A co očekáváme my? Dlouhý život? ☺. Tak to si ještě zatopme v kamnech a zůstaňme v teple ☺.

Teď si možná říkáte, že to píše nějaký frajer, ale pokud tušíte, že vůbec ne, dali jste mi tu správnou nálepku i šanci. Ujišťuji Vás, že jsem obyčejný chudák s občas vystrašeným srdcem. Mám rád pořádnou srandu a řízky. Vlastním počítač, internet a kupuju si lístky na autobus. Někdy chodím i nevhod a mám i svého zubaře. Mám rád blues, country, gospely i rock'n'roll. Udělal jsem i řadu průšvihů v životě a ne s každým jsem jednal v lásce. A jako hříšník s bolavým srdcem doufám, že najdu sem tam nějaký správný řízky, kteří budou mít smysl pro nejen pouliční misii a budou v tom dále než já. Můžeme mít mezi sebou naprostou volnost, popřípadě se lze v budoucnu domlouvat i na hlubších vazbách, ale to nechám "osudu". Budu vděčný i za jednoho prima misijního přítele. S některými už takto chodíme po středočeském kraji a v Praze. Nezáleží na městě, ze kterého jste.

Jo, a kontrolní otázka kvízu: Kdo je ten chlapík?

Mohl bych toho napsat stohy. Vy asi taky ☺. Nicméně slyšeli jsme už z výroků Šalomounových, že Boží sláva je věci skrýt. Tak já taky nechám řadu věcí vskrytu.
Klidně napište na e-mail: mensi.bratr@gmail.com. Neslibuji, že napíšu všem, ale pokusím se odpovídat. Podle množství a způsobu vašich dopisů bych zvolil formu pak následné komunikace a setkání. Prosím, pište jen vážní zájemci o misijní práci, buď ji občas už děláte nebo se ji chcete teprve učit a máte na ni již promyšlen aspoň nějaký zbytkový čas. Nemám chuť diskutovat o nesmrtelnosti chrousta. Jo, a mám rád katolíky, evangelíky i Svědky Jehovovy, a řízky.
 
Leoš Princl březen 2012 Praha Zvánovice
 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA